Koňská etologie je nesmírně rozsáhlý obor, který se zabývá tak fascinujícím tvorem, jakým je kůň, do hloubky z hlediska jeho chování. Kůň s ostatními koňmi, zvířaty a koneckonců i člověkem komunikuje prakticky neustále. K tomu má k dispozici celou škálu vybavení svého těla, kterým může dávat najevo své rozpoložení, úmysly, volat na stádo, přivolávat, upozorňovat na sebe a nebo naopak odhánět apod. Využívá k tomu akustické signály, tak i vizuální signály.
Akustické signály jsou pestré a lze mezi ně řadit např.:
- řehtání
- frkání, odfrkování si
- brmlání, broukání si
- zavrčení (podrážděný zvuk, který nápadně připomíná zavrčení psa)
- dupání/podupávání
- dupnutí si
- kvikot
- hrabání
- kopání do předmětu
Vizuální signály demonstruje prostřednictvím:
- uší
- ocasu
- očí
- hlavy a krku
- a celkového pohybu či postoje těla
Jedním z nejzajímavějších pohybů, které u koní můžeme spatřit, je např. hadovitý pohyb sníženého krku – zpravidla u hřebců, kteří nějakým způsobem organizují stádo, a nebo jako vyjádření hrozby vůči přihlížejícímu. Etologie koní takových zvláštností nabízí hodně. Takové komentování koní, když se jim něco nepovede či povede, je docela vtipná záležitost. Vzpomínám v tomto ohledu na kobylu, která doslova vztekle zavrčela, když jí to uklouzlo na mokré trávě a nebo někde zakopla. Naopak když byla spokojená, tak si broukala, „zpívala“ do rytmu. Myslím, že každý koňák by měl k dispozici mnoho takových historek ze soukromého pozorování, které ovšem ale zevšeobecnit nejdou, protože co zvíře, to individualita. Často se však setkáváme se zcela nepochopitelnou dezinterpretací koňského chování, která svědčí o zcela základní neznalosti koňské etologie. Proto by měl znát každý koňák alespoň základy etologie koní.
Přidej komentář jako první k "Co všechno si můžete představit pod domácí zdravotní péčí"